Ráno neujdu ani 5 kilometrů a Krajina se radikálně změní. Otevře se obrovská pláň, která jak kdyby z oka vypadla z filmu z divokého západu. Vesměs vyprahlá krajina, ale i tak nádherná a zajímavá.
Beru vodu zatím z nejhoršího zdroje za celou dobu - taková kalná kaluž, nad kterou poletuje hejno much. Název Lost creek celkem odpovídá... Ale filtr a hydratační prášek "raspberry lemonade" z toho dělají nejlepší drink, který jde sehnat v okruhu 20 mil :).
Stezka vede převážně po polních cestách, míjím informační tabuli, která popisuje, jak se tu ještě v polovině 19. století proháněli indiáni a lovili tu bizony. Teď tu jsou jen rozsáhlé ohradníky pro dobytek, ale ten nikde. Asi už je moc sucho a musí se pást v jiných lokalitách.
Cesta přes pláně znamená žádný stín. Mám štěstí, že většinu dne je pod mrakem, takže to není tak hrozné. Poslední hodinu se ale vyjasnilo, stezka zas vede vzhůru a začíná to být trochu peklo. A najednou osikový les, vůně lesa a úplně jiný svět. Chládek, tráva, život.
A celé to završí sestup do údolí, kde teče Cochetopa creek. Po více jak 80 km normální tekoucí potok, skoro řeka, zázrak!
Kempuji hned u vody, pod skálou. Opět neskutečně nádherné místo na kemp. Stmívá se, poslouchám bublání potoka a večerní zpěv ptáků.