Už večer po dopsání deníku si všímám stáda krav pod kopcem mého tábořiště. Ale stačilo si odskočit na záchod a najednou koukám, jak mladé těle strká hlavu do mého stanu. "Go away, stupid caw", křičím a funguje to, tele odchází a i zbytek stáda si začne udržovat rozumný odstup.
Je zajímavé, jak tu v horách chovají skot. Není to jak u nás - krávy na pastvě v ohradníku. Tady je prostě stádo - bejci, krávy, telata a nějak se to množí a čas od času přijede rančer a novým kusům dá značku.
Ráno je stádo pryč a já vyrážím na další cestu. Střídají se lesy a louky se skotem. Nikde nikdo, totální samota. Krajina se vlní, nejsou to žádné dlouhé výstupy, ale tu 50 m nahoru a tu zas dolů. Za celý den se to nasčítá :). Cestou potkávám nádherného jelena. Přešel stezku a pak jsme na sebe chvíli zvědavě koukali. Přijde mi, že tu jsou zvířata méně plachá, než u nás.
Poprvé musím řešit dostupnost vody. Poslední potok je na 15. kilometru a pak až jezero na 30. Rozhoduji se, že dorazím až tam.
No a jestli byl tento den možná trochu průměrný, co se přírodních krás týče, tak večer mi vše vynahrazuje. Jezero Baldy mi poskytuje nejen tolik potřebnou vodu, ale i krásné výhledy a to jak večer při západu slunce tak i ráno, když první paprsky osvítí hladinu. A samozřejmě koupel, na tu nesmím zapomenout! Je to prostě kemp, který si člověk za peníze nekoupí...