Den 23 · 13. července 2026

Kousek za Spring Creek Pass

15,6km
Nachozeno
↑ 523m
Nastoupáno
3 702m
Nejvyšší bod
5–19°C
Teplota
0,4mm
Srážky

Ráno obstarávám nákup na 3 dny a pak mířím do Hiker center. Je to dobrovolnicky vedené místo u presbiteriánského kostela, které slouží jako taková "trail magic".

K dispozici je zdarma kafe, WC, malé občerstvení a místnost pro setkávání. Já tam jdu hlavně odvozu zpět na trail, který dobrovolníci každý den v 11 hodin zajišťují. O vše se starají usměvaví senioři, všiml jsem si už z předchozích návštěv USA, že dobrovolnictví u seniorů tu je ve velké oblibě.

Je nás šest a na mě vyšlo poslední místo, takže mám "private driver" Loru. Bavíme se o požárech, jeden nový vznikl předevčírem a je jen 10 km od Lake City. Takže když proti nám jedlou hasiči, Lora vytahuje ruku z okénka s palcem nahoru a s velkým "Thank you" kyne hasičům. Jsou to pro místní velcí hrdinové, přijeli často z jiných států USA pomoc s letošní kalamitou požárů.

Jelikož je poledne, vydávám se že sedla jen asi 15 km směrem k nejvyššímu průsmyku celé stezky, který ale přejdu až další den. Teď odpoledne se už dělají mraky a proto se výškový přechod nedoporučuje. Zároveň jsou hory zahaleny v kouři z požárů, který je i lehce cítit. Většinou se to ale přes noc vyčistí a v to doufám i zítra.

Tento den je zas trochu povídací, z hiker centra nás jelo pět a většinou se potkáváme u filtrování vody. Zaujal mě otec s dcerou, který jde postupně stezku 4 roky vždy po 2 týdnech - letos to již dojdou do konce. A pak Alex - pilot armádního vrtulníku Black Hawk. Měl zajímavé historky z misí. Jako piloti jsme si dobře popovídali :).

Nocují v "mrtvém" lese zasaženým kůrovcem. Takových lesů je tu poměrně dost - narozdíl od nás tu ale staré suché kmeny se nekácejí, nechávají se na místě a postupně padají a tlejí. Mezi nimi už vyrůstají nové smrky a jedle a les se tak přirozeně obnovuje.

← Zpět na deník