Ráno opouštím nádhernou oblast jezera Cateract a vyrážím už v 6:20. Chci dnes ujít více jak 34 km, abych se přiblížil železnici Durango - Silverton, kde je možné speciálním způsobem "stopnout" vlak.
Krajina je opět nádherná, opravdu čím více na jih a ke konci stezky, tím krásnější. Střídají se bohatě rozkvetlé louky v rozlehlých údolí, hory různých tvarů a i na ta zvířata mám větší štěstí - ráno vidím poměrně blízko dalšího losa. Mimochodem, příručka praví, že před naštvaným losem se utíká za strom. Ale už neříká, co mám dělat, když jsem na louce, jako právě teď :).
Odpoledne překračuji pramen známé řeky Rio Grande a po chvíli stoupání začíná další úsek stezky po náhorní plošině. Když tu někdo volá z cesty pro terénní vozidla "Hallo! Trail magic, trail magic!". Vydávám se za volající důchodkyní a ono se z toho vyklubou důchodkyně dvě a červený jeep k tomu. Posadili mě do křesílka a co si dáš, Pepsi nebo Fantu a tady si dej ovoce a tady můžeš vyhodit odpadky... Dámy šly před 30 lety Colorado trail a teď tu jsou na dovolené, tak je napadlo udělat radost poutníkům. Jsem prý první, tak z toho mají snad ještě větší radost, než já.
Po osvěžení vyrážím na stezku náhorní plošinou a ač je teprve 1 odpoledne, začínají se dělat mraky a v dálce se ozývá hrom. Nicméně vždy se mi nakonec mraky vyhnou, takže jsem celkem v klidu. Po 2 hodinách chůze se ale obloha zatahuje trochu seriózněji a já ten klid lehce ztrácím, protože jsem stále skoro nejvýš, co to jde. Sakra, stezka by přeci měla začít klesat! Lehkým klusem doháním pár, který také nocoval u jezera, konečně rozcestník a my padáme do údolí. A v tom to začlo - hromy, blesky, kroupy, vychr. Snažíme se co nejrychleji vyklesat, no nahoře bych teď být nechtěl... Tak jsem konečně zažil pořádnou San Juan skou bouřku, která v těchto horách bývá často každý den. Proti dešťová výbava se osvědčila, vše je v suchu, jen boty a kalhoty uschnou až zítra za ranní chůze.