Ráno opouštím hotel a vybaven cedulí z kartonu s nápisem "Monarch pass" zkouším, zda někoho stopnu přímo ve městě. Nechce se mi jít úplně 2 km na výpadovku... A ono jo! Nedojdou ani k prvním semaforům a už mi staví američanka v toyotě - veze už další 3 hikery a říká - když máš tak hezkou ceduli, tak vezmu i tebe :).
Z Monarch passu pokračuji dále na jih. Hory už nejsou tak vysoké a tak úchvatné, že by člověk musel vytahovat foťák každých 5 minut, je tu zas opar od kouře z požárů, ale víte co? Mě to nevadí. On i ten obyčejný coloradský les s těmi větvemi až po zem, ztrouchnivělým starým dřevem a koberci kytek se prostě neokouká. Zároveň to vypadá na déšť, takže šlapu, abych mrakům unikl.
Potkávám minimum lidí, ale zajímavé kombinace - matka s dospělou dcerou, kteří si prostě rozhodli udělat měsíc spolu a pár mílí dál potkávám zas otce s dospělou dcerou. A proti mě za celý den tradičně asi 3 důchodci. Jim CT s 780 km nestačí, všichni jdou 4500 km dlouhý Continental divide trail. Borci. Tak se pozdravíme, popřejeme si hezkou cestu a jdeme dál.
Na tomto úseku je trochu problém s vodou, k prameni se dostávám až večer, ale tábořit jdu trochu zpět na místo, které jsem si předtím vyhlédl. Během vaření večeře se vyjasnilo, nasvítily se protější kopce a já zas žasnu a jsem najednou zase v nádherných horách a mám to jen sám pro sebe. Jak mi říkal jeden američan před pár dny, když jsme koukali na podobný hory: "How can you beat this?"