Dnešek začal celkem normálně. Snídaně, balení a už klasické stoupání do dalšího sedla.
Tentokrát to je ale krásné zelené údolí s poměrně vydatným potokem, na kterém je i několik bobřích hrází. Cestou potkávám Kanaďana Rotiho, který na každé pauze řeší puchýře (dostal proto přezdívku blister boy), seznamu se také s číňankou z Kalifornie, která se přestavuje jako "Lost and found". Jo, na trailu si někteří lidé dávají "trail names", já tohle neřeším a jsem prostě Henry.
Výhledy na všechny strany jsou paráda, louky rozkvetlé, konečně je voda na každém kroku. A tak ani nevadí ono 800 m nahoru a 800 m dolů. Po překonání průsmyku Searle Pass se opět pomalu vracím do lesa a do údolí, kde zabírám perfektní kemp u vodopádu, dokonce je dost vody i na koupání. Je tu i zřícenina staré dřevěné boudy klidně někdy z 19. století, úplně to vidím, jak tu nějaký zlatokop trávil zimy.
Takže večer značka ideál, co by se asi tak mohlo pokazit? Nad kopcem, který je vidět z mého kempu se objevuje takový divný mrak. Než mi to došlo, co to je, tak se objevuje Roti a že prý asi 20 mílí odsud hoří les. On a 3 holky ani nebudou rozkládat strany a jdou 15 km na nejbližší silnici. No úplně mi to takhle večer nepřijde jako dobrý nápad, ale co já vím o lesních požárech? V tom jsem si vzpomněl na oranžovou krabičku Garmin InReach, kterou každý den odesílám přes satelit svou polohu. Má v sobě i funkci SOS a přijde mi to jako celkem vhodná chvíle ji využít. Fungovalo to skvěle, pomocí zpráv podobných SMS mi operátor píše, že požár je jižně ode mě asi 20 mil a aktuálně by mě neměl ohrozit. Takže nemusím panikařit a zůstávám u vodopádu. A uvidím zítra, jestli požár nějak nenaruší další úsek stezky.