Ráno mě budí budík a zároveň i kapky deště. Slyším, jak Neta balí stan, to je panečku odhodlání! Mě se tedy za deště stan balit nechce, přeci nebude pršet celý den, ne? Dnes mě totiž čeká přechod zatím nejvyššího průsmyku - Georgia pass ve výši 3700 m n. m.
Opravdu asi o půl osmé přestává a já si odpouštím svou klasickou teplou snídani, dávám si 2 tyčinky "Lärabar - real ingredients only" a vyrážím vzhůru do kopců. Tedy vzhůru, tady na Colorado trail se vždy nejprve pořádně klesá, aby se pak zas mohlo pořádně stoupat. Takže hezky do údolí přes "Dead man creek" a pak můžu konečně nahoru.
Dává se opět do deště, na to jsem vybaven lehoučkou nepromokavkou z Decathlonu. Obecně se u ochrany proti dešti v americké hikerské komunitě řeší jen horní část děla a počítá se s tím, že zbytek rychle uschne. Výstupy na CT jsou zatím celkem milosrdné - není to jak stoupání na vrcholy v Alpách. Tady je většinou pozvolné a jde se po příjemné pěšince. Na druhou stranu tu výšku už trochu cítím - ale 3 medvídci co mi na cestu přibalila manželka a 1 hroznový cukr od maminky mě nabíjejí energií natolik, že jsem kolem dvanácté nad hranicí lesa kousek od průsmyku.
Sice přestává pršet, ale začíná pěkně fučet a počasí je pocitově velehorské. Okolní 4000 jsou bohužel v mracích, ale i tak vidím část ostrých štítů hor se zbytky sněhu. Však se nevidíme naposled!
Z sedla se vydávám jak jinak než do údolí, pro dnešní tábořiště jsem si vybral místo u řeky Swan. Za celý den jsem nikoho nepotkal, což je neobvyklé. Nakonec to ale v tábořišti celkem žije. Jen co postavím stan, tak přichází po stezce Olivia a Paul, za ty dny, co se vždy někde náhodně potkáme, z toho máme fakt radost. Seznamuji se také s Johnem, který jde kolem mého stanu pro vodu. Má to tu prochozený a letos jde Colorado trail opačným směrem. Po pravdě - nevypadá úplně jako mladík, tak se ho ptám na věk. 75! Jo, věk je jen číslo...