Den 3 · 23. června 2026

Setkání s medvědem a průchod divočinou Lost Creek

34,9km
Nachozeno
↑ 1 090m
Nastoupáno
3 288m
Nejvyšší bod
10–23°C
Teplota
1,1mm
Srážky

Ráno vstávám opět před 6 a loučím se s Cameronem, který odchází ještě přede mnou. Jídlo řeší stylem "studený hrnek", kdy nasype to, co já normálně vařím (nudle / imnstantní bramborová kaše) do pixly od burákového másla, zaleje vodou a pak se to po pár hodinách jí.

To já si dělám svoji kaši a kafe, nemusím mít extrém ve všem. Při snídani začínají stromy prosvítat první sluneční paprsky, pár metrů ode me přilétl datel a také snídá. Zviřata mi tu připadají daleko méně plachá jak u nás, není problém z blízka pozorovat ptáky, veverky a další drobné savce.

Odcházím po 6 na stezku a nasazuji slušné tempo - po ránu to jde vždy nejlépe. Ani ne po půl kilometru se mihne v lese stín. Jdu dál - a najednou koukám - medvěd. Kousek pod stezkou, asi 40m ode mě. Koukáme se z očí do očí a mě v té chvíli běží v hlavě "před tímhle typem se utíká a nebo se dělá velký medvěd"? No vyřešilo se to samo, asi po 5ti vteřinách to přestalo medvěda bavit a vydal se do údolí. Byl to silný zážitek, po pravdě vidět medvěda jsem měl na svém "bucket listu", ale že to bude hned 3. den jsem nečekal.

Po chvíli od setkání s medvědem začíná stezka stoupat. Vstupuji do "oblasti divočiny" Lost Creek, která má ještě vyšší stuepeň ochrany než národní lesy, ve kterých jsem byl doposud. V divočině se nedělá žádná údržba, mohou tam jen pěší a kdo tam chce přespat, musí se (zdarma) zaregistrovat.

Krajina se průběžně mění, nejprve bukové lesy, poté smrky a borovice. Všude spousta trouchnivějícího dřeba, prostě les jak má vypadat. Kromě přirody ale vnímám i to stopání - dnes jdu zatím nejvyšší převýšení - přes 1000 metrů a přecházím hřeben ve výši 3280 m. Být to u nás, tak už jsem ve velehorách nad hranicí lesa, ale tady je klima jak někde v Beskydech :).

Chvíli po překonání nejvyššího bodu se krajína úplně změní a já vcházím na louku, která se táhne ve směru stezky. Původně jsem chtěl nocovat už na začátku louky, ale tělo nějak přestalo protestovat s bolestí nohou a tak šlapu dál až skoro na konec 4. úseku trailu.

Večer pak s respektem k rannímu setkání vařím a jím 100 m od stanu a zásoby s jídlem věším ve vaku na strom. Kdyby se ukázalo, že mám fakt na medvědy štěstí :).

← Zpět na deník